S mužem už od začátku našeho vztahu udržujeme seznam míst, kam se společně chceme podívat. Jedním z nich byla i Budapešť, kde jsme teď strávili čtyři krásné podzimní dny. Protože však tenhle blog není cestovní, ale o jídle, provedu vás Budapeští po mapě míst, kam určitě stojí za to zajít na jídlo.

Když se řekne Budapešť, jídlo asi není to úplně první, co by každého napadlo, ale to by byla velká chyba, protože se to tu dobrým jídlem jen hemží. A maďarská kuchyně opravdu umí nabídnout víc než jen tokajské víno a paprikový guláš.

Langoše a sladkosti

První den našeho pobytu jsme vyrazili jen na krátkou procházku kolem řeky. Do cesty se nám však připletla Citadela, takže z „malé procházky“ vzešel poměrně dlouhý výlet až k Buda Castle, kde jsme detekovali restauraci, která byla k naší smůle zavřená kvůli soukromé akci. To nám ale dalo příležitost projít si kus nábřeží a obdivovat nesčetné množství útulných a stylových kavárniček.

Nakonec nad námi zvítězila vůně langošů u lanovky na Buda Castle a ještě že tak! S gumovým, nacucaným puckem těsta, který často vydávají za langoš stánky na trzích nebo koupalištích u nás, se tenhle osmažný nadýchaný obláček nedal srovnávat. Zajedli jsme ho karamelovým dezertem (piškot, prokládaný karamelem, namočený v čokoládě) a velmi nás to naladilo na další dny gastroturistického bádání, které může Budapešť nabídnout.

Nakupování na trhu

Další den jsme zahájili tím, na co jsem se já osobně těšila nejvíc – na marketu, neboli trhu a nebyla jsem zklamaná. Všudypřítomná zelenina, ovoce, klobásy, maso, papriky všech tvarů, barev a skupenství a tak dále a tak dále. Nejvíc mě fascinovaly stařenky sedící u stolů plných čerstvě nasbíraných hub. Co jsme si z trhu odnesli? Pochopitelně papriky – sušené, které se nám osvědčily už například na Floře Olomouc (vydrží dlouho a dobře se s nimi pracuje). Dále také uzenou papriku, na kterou se opravdu těším, protože ji používáme poměrně často. U nás se sice dá koupit,  ale už dvakrát po sobě se mi stalo, že byla jakási vyčichlá a nebylo to ono. Za nejlepší úlovek však považuji včelí pyl, který se u nás dá koupit snad jen přes internet a vůbec ne levně. Já si tu pořídila čtvrt kila za necelou stovku a už se velmi těším, až jej použiju i jinak, než ráno do jogurtu s vločkami.

Steampunková Szimpla

Naše další kroky vedly do podniku jménem Szimpla Kert. Budapešť se v poslední době stala rájem módních „hispter“ podniků a nejvíc hipster ze všech je právě Szimpla. Jedná se o první „ruin pub“, neboli o podnik, který vznikl v místě bývalého squattu a zanechal si původní podobu – oprýskaná omítka, malůvky a čmáranice na každém milimetru čtverečním plochy. To vše dokreslené divokými kombinacemi starého harampádí, rostlin a barev. Můžete tu strávit celý den a i tak neobjevíte všechno. Garantuji vám ale, že vám budou oči přecházet z podivných, bizarních a steampunkových výjevů, které tu na vás čekají. A kromě roztodivného prostředí tu skvěle vaří. Dali jsme tu Szimpla cheeseburger a určitě se na něj v budoucnu rádi vrátíme! Všechno na něm bylo skvělé, dokonale křupavou houskou počínaje, krásně šťavnatým masem konče. Jen při té vzpomínce se mi sbíhají sliny, takže pokud navštívíte Budapešť, už víte, kam určitě zamířit.

Cukrárna Gerbeaud

A u těch „must have“ tipů ještě chvíli zůstanu, protože naše další zastávka na gastromapě Budapešti byla v místní cukrárně Gerbeaud. Ta má víc než stopadesátiletou historii a je pojmem pro místní obyvatele ale i pro návštěvníky Budapešti. My jsme se o ní dozvěděli díky reportáži ve Forbesu (a shodou náhod patřila cukrárně Gerbeaud i titulní strana maďarského Forbesu, když jsme zrovna poznávali Budapešť my) a musím říct, že vůbec nepřeháněli. Samotné místo je velmi krásné a elegantní. Štukované stěny, vysoké stropy zdobené křišťálovými lustry, mramorové stolky, brokát…

Když vstoupíte dovnitř, jako byste vstoupili do jiné éry. Připravují tu tradiční dezerty podávané velmi elegantní formou (za což si také jejich restaurace zasloužila michelinskou hvězdičku). Nejhorší na tom všem je vybrat si ten pravý. Nakonec jsme zvolili z jejich menu kombinaci tří dortů – ořechový dort Esterházy, dort Royal a především dort Gerbeaud – ten určitě nevynechte, o tenkém piškotu, vlašských ořeších, marcipánu, mandlích, meruňkovém želé a čokoládovém ganache se vám bude zdát ještě dlouho potom. A naší druhou volbou byl samotný dort Dobos – tenké vrstvy piškoty spojené čokoládovým krémem a navrchu karamelová krusta, doprovázený sklenkou sladkého tokajského vína.

Víc jsme toho nezvládli, ale alespoň máme velmi dobrý důvod, proč se vrátit zpět. Neochutnat i další dezerty z dílny této noblesní cukrárny by byl totiž hřích. A kdy jindy se vám stalo, že byste v cukrárně nechali 11.000 (i když „jen“ HUF)?

Co ještě ochutnat?

U dezertů se ještě chvíli zdržím – následující den jsme úplně náhodou zavítali do pekárny (která měla otevřeno ještě v půl deváté večer a měli tam i nějaké pečivo!) po cestě na hotel a koupili jsme si tam ještě kremšnyt – dezert z plátků listového těsta spojených jemným vanilkovým žloutkovým krémem (obdoba francouzského mille feuille) a kousek koláče (no, spíš pořádný kus!) z lineckého těsta plněného makovou náplní (to vše za 420 HUF, tedy za 42 korun – za to by u nás byl problém koupit jeden ucházející kus zákusku, takže pokud jste na sladké, je pro vás Budapešť něco jako země zaslíbená).

Takže otázka zní jasně – kdy se vypravíte zažít (a ochutnat) Budapešť vy? (My se už porozhlížíme po dalším vhodném termínu, kdy se vypravíme zpět!)